Na kole k moři s Terkou Rudolfovou

Spontánní nápady bývají nejlepší nebo aspoň se to tak říká. Že na tom asi něco bude, jsem si vyzkoušela o letošních prázdninách. Týden volna, parťák žádný, ale přeci nebudu sedět doma, když jsou všichni na dovolené u moře.
Jenže já moře zase tolik nemusí a navíc je to daleko řídit tam sama. Ale co na kole, jen tak na chvilku? A nápad byl na světě!

Už jsem slyšela o dálkové trase Alpe-adria vedoucí ze Salzburgu až do Itálie k moři. Ideální, to přesně potřebuji.
Trasa je rozdělena na 8 etap a vede převážně údolími. Tolik času nemám a jet přes Alpy jen pod horami se mi taky úplně nechce. Takže přijde na řadu alternativni cesta se stejným cílem. Bude to dál, ale za to horší cesta.

Balím vše, co na takovou cestu potřebuji. Pak polovinu věci zase nechám doma. A nakonec vyrazím s žabkami, jedním tričkem a kraťasy, náhradním dresem, bundou a kartáčkem na zuby.
Módní policie by ze mě asi radost neměla, ale mě v tu chvíli výrazně více těší, že podsedlová brašna má přijatelnou velikost a při jízdě o ní příliš nevím.
Noclehy jsem si naplánovala na penzionech cestou, vím, to příliš dobrodružné není, ale rozhodla jsem se to pojmout jako dovolenou. Extra dávku dobrodružství z nocovaní pod hvězdami si nechám tentokrát ujít.

Den 1
Vyrážím ze Salzburgu. Beru to přes německý Bertesgarten do sedla Hirschbichl pass. Kamarádka mě varuje, že je tam poměrně prudké stoupání. Což se ukazuje ještě jako velmi decentní vyjádření reality. Funim do 25% stoupání po malinké asfaltce a hlavou mi létají různé myšlenky a sprostá slova. Dokonce chvíli přemýšlím, že slezu a budu kolo tlačit. Když v tom mě za zatáčkou překvapí autobus spěchající v protisměru. Nechává mě projet a tak logicky už před diváky za sklem autobusu z kola slézt nemohu. Netrvá dlouho a dorazím na vrchol. Odměnou je mi sjezd téměř až do Zell am See, v jehož centru uvažuji, jestli jsem se omylem neocitla až někde v Arábii.
Kávu na nábřeží jsem si s mírným opovržením nechala ujít a raději rychle spěchala na Grossglockner hochalpenstrasse. Čekal mě ještě jeden kopec, ale za to pořádný. Přes 20km a vystoupat až do 2500m. Už jsem to jednou jela a nebylo to tak hrozné, jen jsem pod kopcem neměla ujetých 100km. A to se ukázalo jako značný rozdíl. Zvolila jsem tedy vyhlídkové tempo a pravidelně zastavovala na odpočívadlech, abych udělala fotku, to dá přece rozum, když jsem na dovolené. A stoupání jsem si užívala dobré dvě hodiny. Do „mého“ penzionu ve vesničce Heligenblut, to už pak naštěstí bylo jen z kopce. Sprcha a porce spagety, za kterou by se nemusel stydět ani Otesánek mi byly opravdovou odměnou. A z měkoučcké postele mě vytáhlo po 10 hodinách až zazvonění budíku.

Den 2
Sejít schody mi ráno dalo značnou práci. A rozjet se do další etapy nebylo o moc lehčí. Naštěstí jsem začínala klesajícím údolím. A úchvatné výhledy na okolní vrcholky za vycházejícího slunce mě nedovolily na unavené nohy dlouho myslet. Přede mnou byla stovka kilometrů a tři sedla a mezi nimi přejezdy po rovině podél řek. V podstatě odpočinkový den. Po druhém stoupání na Plöckenpass jsem si konečně zastavila i na kávu v místní pekárně. Prostě dovolená.
S Rakouskem jsem se rozloučila přes Nassfeldpass a na desetikilometrovém stoupání měla dost času se zamyslet nad záměrem postavit tak prudkou silnici do lyžařského střediska. Nutno podotknout, že lanovky jedou až do údolí a rolba vyjede všechno.
Sjezd do italského městečka Pontebba byl velmi italský. Kromě podnebí, které se na druhou stranu hor změnilo na středomořské mohl člověk snadno poznat, že už není v Rakousku i podle kvality asfaltu. To mi ale určitě nezabránilo v tom abych si užila dokonalé serpentyny v sevřeném údolí.
Odpoledne začalo pršet a tak jsem byla ráda, moji jedinou starosti už je vybrat si pizzerii na večeři. Říká se že hlad je nejlepší kuchař, ale ta pizza tam byla vážně skvělá.

Den 3
Ráno se mi překvapivě vstávalo dobře, možná že ta pizza měla nějakou speciální přísadu nebo co. Čekal mě poslední den k moři. Začala jsem po cyklostezce na bývalé železniční trati. Ta je takový malý cyklistický ráj. Hladký asfalt mírně z kopce, průjezdy tunely a výhledy buď na bílé skály okolních hor nebo dokonale modrou horskou řeku. K tomu vítr do zad a v duchu se tajně začnete porovnávat s borci z tour de France. 50km tímhle údolím uteklo jako nic a mě začalo být skoro líto, že už budu dole na rovině. Na poslední chvíli jsem strhla řídítka a odbočila smerem na menší sedlo v alpském předhůří. Desetikilometrové stoupání s asi 800 výškovými metry na Chianzutanpass bylo proti předchozím dnům v podstatě kopečkem. A navíc jsem si mohla alespoň dalších 30km užívat klesání zpátky do rovin. Kaňon kterým jsem projížděla byl opravdu moc pěkný a pak už jsem se tedy dostala na prímořskou rovinu. Slunko se do mě opíralo vší silou a voda v lahvích rychle odcházela. V historickém městě palmanova mě zachránil stánek se zmrzlinou a chlazenou kolou. Jinak kromě těchto dobrot je pevnostní město chráněno Unescem a určitě stojí za zajizdku i kdybyste na zmrzlinu zrovna neměli chuť.
Pak ještě kus roviny mezi malými vesnickami a konečně jsem dojela moři. Do cílového městečka Grado vede asi 5km dlouhý most a tak je příjezd minimálně stejně velkolepý jako celá cesta.
I městečko samotné je moc pěkné, ale pokud byste chtěli mít pláž pro sebe, tak doporučuji návštěvu koncem listopadu.
S mírným znechucením jsem se i s kolem propletla mezi slunečníky a lehátky abych si konečně sáhla na to moře. No bylo slané, pláž písčitá ale modrá barva z katalogu na dovolenou se nekonala.

Naštěstí jsem už další den měla lístek na vlak zpět do Salzburgu, tak jsem se ve slané vodě stihla 2x vykoupat. Odstrtla jsem si pomyslnou čárku na mém seznamu a spokojeně jsem mohla vyrazit zpět.

Suma sumárum
Délka: 406km
Převýšení: 5800m

Etapy
Salzburg-Heligenblut 143km, 3000m
Heligenblut-Pontebba 103km, 1700m
Pontebba-Grado 160km, 1100m

Vlak zpět jede z Udine s jedním přestupem do Villachu, na cestu ne potřeba rezervovat i kolo

Kolo – gravel Specialized Diverge, téměř cela cesta je po asfaltu, výjimečně se kousek jede po šotolině
Vybavení – podsedlova brašna na veškeré vybavení
Web alpe adria https://www.alpe-adria-radweg.com