Adventure Race Croatia a Terka v hlavní roli

Výlet do Chorvatska trochu jinak než jsem zvyklá

Chorvatsko? Trochu nuda ne? Tam jsou jen pláže plné kamení, hrozné teplo a všude Češi…

Tak přesně předsudek vypěstovaný na dovolených s rodiči jsem si během AR Croatia velmi rychle odbourala. Na pláže nebyl čas, v horách jsem si dokonce oblékla bundu a kdybych zaslechla češtinu po druhé probdělé noci, stejně bych si nebyla jistá, že nejde jen klamání mé fantazie. Takže Chorvatsko jinak, ale moc pěkně.

Startovní i cíl hostila vesnička Baška na ostrově Krk. Ještě než nás rozehřály paprsky slunce, zapotili jsme se už u ranního malování trasy do mapy. První etapa na horských kolech vypadala, jako že cíl musí být za rohem. Alespoň tedy podle tempa. To se dost uklidnilo na následujícím treku po hřebeni, kde se do nás na kamenité pěšině paprsky opřely naplno. Když jsme skočili do vody na krátkém přeplavání přes záliv, jen to zasyčelo.

Na kajaku jsme vyměnili ostrov za Cres, zchladili se a vyrazili do první noci. Tu jsme začali ve velkém stylu, hned píchlé kolo. A náhradní duše taky. Naštěstí jsme si sebou vezli zásobu tak jsme jen zopakovali kroky 1 až 3 a bylo vyřešeno mohli jsme jet dál. No tedy běžet, kolo jsme zase vyměnili za tenisky a šli proběhnout kousek ostrova. Denní žár si pomalu začal vybírat svou daň a Tomáš si dokonce musel odložit část pracně snědeného jídla do místního příkopa. Ale bojoval statečně a nedal sušenky zadarmo. Po návratu ke kolům bylo jedno zase prázdné, takže opět cvičení s pumpou a zásoby duší začaly být docela napínavé. O to napínavější se to stalo když jsme se většinu následující etapy hrkali po kamenitém trailu, ze kterého jsem do konce etapy dojela naklepaná jako řízeK. Další zastávka- Osor, tady jsem byla naposledy asi v 7 letech na dovolené, v podstatě vše při starém. Trek po ostrově Malý Lošinj můžu doporučit hlavně kamzíkům, kus normální cesty jsme tu našli až ve městě, jinak to bylo neustálé hopkání po kamenech. Ve městě měli kromě normální cesty i zmrzlinu a to jsme si nemohli nechat ujít, se sladkou dobrotou v ruce se nám šlo hned výrazně lépe.

Pokračování ná čekalo na kajaku. 38km km pádlování nám dalo docela zabrat, ale nejvíc Pavlíkovi, který při něm stihl asi 784 krát usnout. Následuje další trek a další noc. Mě drží intenzivně při vědomí perfektně spálené nohy. K tomu volba tříčtvrťáků nebyla zrovna šťastná, takže se nedá nic dělat a jsou dolů. Celou noc se producíruji jen ve spodním prádle, tímto bych se ráda omluvila za případnou psychickou újmu všem, co nás potkali.

Se svítáním sedáme opět na kajak, abychom přejeli na pevninu. Jen co vyrazíme, zjišťujeme, že vlny jsou o dost větší než vypadaly ze břehu. A tak než si stihneme něco říct, tak už si každá loď vedeme vlastní boj o udržení se na hladině. Rozbouřená hladina nás odděluje od druhé lodi. Snažíme udržet alespoň oční kontakt. V nestřeženém okamžiku na nás ale zaútočí zákeřná vlna.  A jsme dnem vzhůru. Teď už je jasné, že v téhle etapě problém s usínáním nebude. Řádně vychlazeni se soukáme  zpět do lodě, ale druhá loď už je pro nás mezi vlnami neviditelná. Pomalu se probojujeme ke břehu, mezi útesy se nám povede najít klidnější místo na přistání a pak už jen čekáme. Mokří na nepřístupném útesu a hlavně sami. Jediné, co mě udržuje v klidu je, že jsem tam s Tomem, který nemá nikdy strach, se vším si poradí a vždycky mě zachrání. No a tak tam čekáme, dlouho, než se objeví loď. Loď, co nás vyzvedne a zachrání a protože nemůže nikde přistát, odveze nás na začátek etapy. Takže jsme po 8 hodinách zpět, kde jsme začali, ale alespoň opět všichni.

Pro zbytek týmů byla etapa zrušena, tak jedeme s ostatními trajektem. A konečně můžeme pokračovat dál. Na kolech proletíme okolo Učky a protože ubylo trailů a přibylo normálních cest etapa hezky odsýpá, jen se nezadržitelně blíží další noc. Před posledním trekem dáváme hodinku spánku ve spacáku. A pak vybíháme a to doslova. Tomík rozjede raketové tempo, že máme problém se za ním udržet, v kaňonu míjíme jeden tým za druhým a stoupáme do hor. Vedro z předešlých nocí se nekoná a my si vděčně oblékáme i čepice. Ve vápencových horách střídají bílé skály hluboké propasti a tak jsme rádi, že můžeme využít místních pěšinek, i když po některých určitě nikdo hodně dlouho nešel. Končíme v lyžařském areálu, teď už mě nepřekvapí na Chorvatsku nic. Vítr se stále nezlepšil, tak se další kajak raději ruší a ze závěrečných etap se stává jedna „mega“ na kole.

Sjíždíme z hor a krajina vypada spíš jako Rakousko. Možná jsem už jen vážně unavená, ale jezera a lesy mi Chorvatsko prostě nepřipomínají. Trochu mi dělá starosti jak daleko budeme muset jet než se vrátíme na rozpálené kamenité ostrovy. Nakonec proletíme trail kolem jezera a klesáme rychle k moři. Přejezd po mostě zpět na ostrov Krk je mezi všemi auty trochu adrenalinový zážitek, pak naštěstí odbočíme na menší silničky a za chvíli už sjíždíme, kde jsme před 4 dny začali.

Po 78 hodinách a 30 minutách konečně odpočinek, sprcha a postel…

V cíli jsme i po našem výletu lodí na 4. místě , před oficiálními výsledky proběhne ještě hra s čísly, kde dojde k anulování rozbouřené kajakové etapy pro všechny týmy, což nás posune na druhé místo, ale hned v zápětí nás 5-ti hodinová penalizace za záchrannou akci sráží zpět na čtvrté místo. Chvíli se potrestání ze zrušené etapy bráníme, ale pak to bereme jak to je a necháváme si hlavně ty dobré zážitky, které si jako tým odvážíme.