Malý Ľadový štít

– to je ten správní cíl a není to malý cíl, jak by se mohlo na první pohled zdát. Malý Ľadový štít má sice v názvu slovo malý, ale nenechme se mýlit. Tento vrchol patří k nejvyšším štítům Vysokých Tater. Svou výškou 2602 m se řadí dokonce do tatranských top ten, konkrétně zaujímá osmé místo.

Je březen, teploty se pohybují už několik dní lehce pod bodem mrazu, svítí zubaté sluníčko, střední a horní partie Tater pokrývá prašan. „Hele, není na čase se sbalit a vyrazit do Tater,“ říká mi při snídani Zdeněk. „Hele, je,“ odpovídám a je jasné, že mě přemlouvat nemusí ani chvíli. Rychle si domluvím v práci den dovolené, který přihodím k víkendu a vyrážíme na východ.

Pro jistotu ještě šoupneme dotaz na Terynku ohledně aktuálních sněhových podmínek. Odpověď nás malinko zvyklá. „Sněhu je naozaj dost a zajtra hlásia slnečno, takže do víkendu to eště premrzne. Včera či predvčerom bola partia na pěšo v Sedielku a brodili sa po pás ve sněhu.  Prístup na chatu – po sobotě bude určitě chodník dobre prešlapaný, takže sněžnice brát nemusíte (skor mačky sa zídu). Ale predpokladám, že ak sa chystáte aj niekam vyššie, určitě beriete celů výstroj :). Pozdravujeme. Teryho chata“Zdá se, že sněhu je tam více než dost a už se vidíme, jak se také po pas brodíme nahoru. No potěš. Ale zkusíme to.

Na Teryho chatu dojdeme bez sebemenších problémů a čeká nás tam postýlka ve vytopeném „winterraumu“. Druhý den se budíme se do krásného rána a hned po snídani nasazujeme výstroj a vydáváme se do Sedielka. Udělali jsme dobře, že jsme si vzali sněžnice, postup v hlubokém sněhu nám rozhodně ulehčují. Pod výšvihem do Sedielka sněžnice sundáme a nasadíme mačky. Několik serpentin nás vyvede do sedla, kde se prostě musíme zastavit. Úchvatné pohledy na Javorový múr a za ním tyčící se tatranské štíty, jako jsou Gerlachovský štít, Vysoká, nám berou dech.

Ze sedla pokračujeme doprava a stoupáme nejprve širokým hřbetem, později kamennou roklí, která vyústí na vrcholovém hřebeni. Z vrcholu se nám naskýtá pohled pro Bohy. Ten pohled se nedá slovy popsat, aniž by to neznělo kýčovitě nebo lacině. To se musí zažít a bereme to jako velký dárek od samotných Tater.

Vůbec se nám nechce vrátit se do reality a dát se na sestup. Ale musíme. Jdeme po svých stopách. Při sestupu spojíme své síly s Davidem a Viktorem a první dvě délky roklí slaníme. Pak se na tento způsob sestupu vykašleme a začneme slézat bez lana. V Sedielku se ještě jednou podíváme na úchvatné strmé stěny Javorových věží a pak už si to směřujeme rovnou dolů a naše zraky tak neustále ulpívají na hrdě se tyčícím Prostredném hrotu.
Pak už jen dojdeme pohodovým chodníkem na Teryho chatu do Kotliny Piatich Spišských plies, kde tato tatranská pohádka končí a my už pomalu vyhlížíme další cíl.