Baranie rohy ještě v zimním

Zimní výstup na Baranie rohy 2526 m ve Vysokých Tatrách

Sněhové podmínky se zdají dobré, lavinová situace je přívětivá a předpověď počasí je nám na nakloněna. Za téhle situace přece nemůžeme sedět doma, naopak se už zase nacházíme na Chatě pri Zelenom plese a nedočkavě čekáme na ráno, abychom mohli vyrazit vzhůru na vrcholky Tater.


Chata se nachází v naprosto fascinující scenérii v ústí Doliny Zeleného plesa. Místu vévodí severní stěna Kežmarského štítu, nad chatou se tyčí dominantní Jastrabia veža a celou tu nádheru doplňuje Pyšný štít a za ním Baranie rohy. A v době, kdy není v dolině sníh, celou tu nádheru umocňuje Zelené pleso, v jehož smaragdových vodách se všechny tyto štíty zrcadlí. A to nesmím opomenout výhledy na Belianské Tatry, které jsou v létě svou zeleností v kontrastu s okolními skalnatými štíty. Myslím, že i pro lidi, kteří si netroufají do tatranských výšin, je obrovským zážitkem jen túra k chatě. Ty dvě tři hodiny chůze z Bielej Vody za trochu té námahy fakt stojí.


Po skutečně bohaté a výborné snídani se už před chatou hezky na sluníčku připravujeme na odchod do Baranieho sedla. Evidentně nejsem jediní, kdo si vybral tento cíl. Nutno ovšem podotknout, že z „Brnčálky“, jak se kdysi chatě říkalo, nahoru do sedla nevede oficiální turistický chodník. Ten byl v sedmdesátých letech minulého století zrušen. Mimo značené turistické stezky se mohou v Tatrách za splnění daných podmínek pohybovat jen skialpinisti a horolezci, kteří jsou členy horolezeckých svazů či klienti s horským vůdcem.


Pleso je zamrzlé a zapadané sněhem, tak ho neobcházíme kolem, ale namíříme si to rovnou středem a míříme k výraznému zářezu, kterému se říká flaška. V létě touto roklí teče mohutný Dĺhý vodopád, teď je ale celý svah zasněžený a dá se po něm pohodlně v serpentinách stoupat. Sklon svahu je kolem 40 stupňů. Mačky se za charakteristického křupavého zvuku zakusují do tvrdého sněhu a brzy se ocitáme ve Velké Zmrzlé dolině. Tady se sklon svahu zmírní. Další strmý výstup, určitě ještě prudší, než byla dolní flaška, nás ještě čeká. Úzkým žlabem, stoupáme po „sněhových schodech“ už přímo do Baranieho sedla. Cestou obdivujeme pár skialpinistů, kteří tímto žlabem sjíždí. Udává se, že sklon svahu je dle sněhových podmínek 45 stupňů a někdy i víc.


Do Baranieho sedla už svítí sluníčko. Toho se nedá neuvyžít. Zbaštíme malou svačinku a pokračujeme dál.


Ze sedla se dáme vyšlapaným chodníkem doprava a stoupáme nejprve po sněhovém úbočí. Pak podejdeme zleva menší skalku. Tohle je asi jediné místo, kde je třeba dávat si trochu bacha. Traverzuje se tu prudký svah. Není to ale dlouhý úsek. Jen je potřeba být při smyslech a soustředit se na traverz a zrovna se nekochat nádherou, která je všude kolem. Pak ještě chvíli šlapeme nahoru až se dostaneme na vrcholové plató a následně na vrchol. Jsou odtud fantastické výhledy do Malé Zmrzlé doliny, do Kotliny piatich Spišských plies a na Téryho chatu, Prostredný hrot, Pyšný štít, Lomnický štít, Kežmarský štít i Velký a Malý Ľadový štít. Výhledům dominuje mohutný Slavkovský štít a v povzdálí rozpoznáváme Bradavicu, Východnou Vysokou i nejvyšší vrchol Tater Gerlachovský štít. Prostě nádhera.


Od Zeleného plesa to na Baranie rohy 2526 m trvá zhruba tři hodiny. Sestup dolů je podstatně kratší. V každém případě doporučujeme si na výstup vzít přilbu, v zimě určitě i mačky a cepín.

Ze stejného soudku

30 dní v Peru a Bolívii – část 1

26.10.2020
Jak to vše začalo Korona, korona, korona. Všude na nás křičí korona. Těžké časy pro cestovatele. Lety zrušené, hranice uzavřené...můžete cestovat tak prstem po mapě a plánovat,...

Chopicalqui – ten menší bráška Huascaranu

17.12.2020
Chopicalqui – ten menší bráška Huascaranu nás totálně poblouznil. Na vlastní oči jsme ho poprvé viděli v roce 2014. Už tehdy nás magicky přitahoval a my zatoužili stanout na jeho...

Jak jsme jeli na Elbrus a vrátili se z Kavkazu – část 1.

3.2.2019
“Jedeš s náma na Elbrus?” A tak proč ne. Přes zimu jsem se potil v Kambodži, tak v létě budu klepat kosu na Kavkaze. To zní jako dobrej plán. “Jedu!” Ale aby bylo...